Doc. Ing. Robert Jahoda, Ph.D., vedoucí katedry veřejné ekonomie, Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity
Máme se z krize prodlužit nebo proškrtat? Takhle položená otázka neumožňuje nalézt jinou než špatnou odpověď. Z krize určitě nepomůže prodlužení nebo proškrtání. Naopak vhodná volba veřejných politik umožní, že krize bude překonána rychleji, její dlouhodobé následky nebudou příliš hluboké, případně nebudou nespravedlivě rozprostřeny ve společnosti. Cenou za takové politiky může být zvýšení veřejného dluhu, ale jeho samotné zvýšení určitě není vhodnou veřejnou politikou. Měli bychom si tyto otázky klást pouze v době krize? Určitě ne! Ani krize, ani situace ekonomického růstu nedává politikovi právo bezúčelně utrácet a neptat se na výsledky vládních programů. Přesto tady ale pár rozdílů je.
Základní otázka je, jestli je vznikající deficit veřejných rozpočtů strukturální nebo cyklické povahy. Pokud je způsoben ekonomickým propadem, měla by nás tato skutečnost trápit méně, než pokud je způsoben záměrným ad hoc opatřením politika. Opatřením, které má často dlouhotrvající povahu. Pokud hospodaření státu ovlivňují zodpovědní politici, bude dnešní cyklický deficit záhy vystřídán cyklickým přebytkem. Výdaje nově zavedeného programu obvykle ale samy nezmizí.
V krizi (zejména živelné pohromy nebo ohrožení zdraví obyvatel) může politik schválit některá opatření, která okamžitě zabrání ztrátám na životech nebo majetku, aniž by tato byla dopředu podrobena pečlivé ekonomické analýze. To samozřejmě politikovi nedává právo vyloučit otázky efektivnosti z rozhodování zcela, protože se nutnosti obhájit svá rozhodnutí stejně nevyhne.
Dopady krize zásadním způsobem ovlivňuje sentiment ve společnosti a víra lidí v to, že v čele země stojí osoby, které vědí, kam ji řídí. I ČR již zažila pokusy se krizí proškrtat. A byť byly asi dobře míněné, poptávka domácností na ně reagovala hlubším poklesem, což jenom prohloubilo a prodloužilo trvání ekonomické krize. Ujištění domácností, že v krátkém období je stát schopen kompenzovat pokles příjmů z ekonomické aktivity, může vést k rychlejšímu obnovení ekonomického růstu. V konečném důsledku pak z pohledu veřejných financí může být toto řešení i levnější, než nedělat vůbec nic a pozorovat dlouhodobý propad veřejných příjmů a růst sociálních transferů. Aby výše popsané byla pravda, musí mít tato politika své časové a ekonomické mantinely.
V době krize se některé dlouhodobé společensko-ekonomické procesy zrychlují (např. skladba HDP, vzdělávací procesy, zdravotnictví, změna důchodového systému, migrační politika, atd.) a je tak více než jindy patrno, že některé politiky jsou přežité a jiné jsou deficitní rozsahem nebo kvalitou. To ale nezakládá právo, aby v době krizí docházelo k radikálním změnám těchto politik. Zatímco přežité politiky asi jde opatrně redukovat (jsou přežité, kvůli dlouhodobým trendům nebo jsou pouze nerelevantní v době krize?), velkou opatrnost bych volil při zavádění politik nových. Zejména těch, u kterých neproběhla delší odborná diskuse a které politici počítají v desítkách až stovkách miliard korun.
A jeden příklad k zamyšlení na konec. Minulé měsíce vrhly všechny děti, studenty, rodiče a učitele do prostoru online vzdělávání. Ptal se ale někdo učitelů, jestli mají doma dostatečně kapacitní internetové připojení, poskytnul jim někdo zkraje krize příslušný software a nabídl školení? Ptal se někdo rodin, jaký mají jejich děti přístup k ICT? Já jsem tyto otázky nezaznamenal. Podle ČSÚ žilo v ČR v roce 2019 v cca 142 tisících domácnostech přibližně 245 tisíc nezaopatřených dětí (tedy většinou studentů) ohrožených příjmovou chudobou. Jiná statistika říká, že v dubnu 2020 stát nejchudším rodinám vyplatil 225 tisíc přídavků na dítě. Víme, že cca 10 % chudých domácností si nemůže dovolit platit internet a pravděpodobně tak jejich vzdělávání šlo v minulých měsících stranou. Jak moc by se zvýšily české veřejné výdaje, pokud by stát po dobu 6 měsíců automaticky a bezpodmínečně zajistil dětem s nárokem na přídavek mobilní internet? Nápověda – naše univerzita koupí 3 GB dat na jednu SIM kartu za cca 100 Kč a to určitě není nejlevnější. Jak velká částka by to byla, kdyby to mobilní operátoři vykázali v rámci svých CSR aktivit? Ale naplánovat výdaje desítek miliard Kč za stavbu nových přehrad má pro ČR zřejmě vyšší prioritu, než vzdělaná a informačně gramotná společnost.