Ing. Lukáš Kovanda, Ph.D., NF VŠE, hlavní ekonom CZECH FUND, člen Národní ekonomické rady vlády
Celospolečensky a dlouhodobě levnější bude, když se z krize prodlužíme. S tím, že až nastane opět prosperita, je třeba také pořádně proškrtávat. Vím, že to je bohužel zřejmě jen naivní doufání. Přesto si nemyslím, že zrovna v tuto chvíli bychom měli škrtat.
On za nás totiž podstatnou část škrtů udělal koronavirus. Akorát škrtal v soukromé sféře, zatímco ve veřejné nikoli. Z hlediska ekonomiky jako celku však existuje jen jedna celková poptávka, součet poptávky soukromé a veřejné. Proškrtáním soukromého sektoru, tedy odstávkami fabrik, zavřením kin, obchodů či restaurací, ochromením letecké i jiné dopravy či turistického ruchu, vznikl výpadek v řádu stovek miliard korun. Část z těchto ztracených peněz je třeba doplnit uměle, a to lze jedině na dluh. Pokud k doplnění nedojde, bude soukromý sektor škrtat dále – škrtat se firmy, a to bankroty, a škrtat se budou pracovní místa, a to vyhazovy. Tyto škrty budou důsledkem pokračující ochromené celkové poptávky a samy je budou jen dále oslabovat.
Krachovat a přicházet o práci budou i kvalitní firmy a kvalitní lidé, neboť koronakrize není standardní tržní, očistnou krizí, při níž se žádoucím způsobem odděluje zrno od plev, ale krizí státní. Vyvolal ji stát, který ze zdravotních důvodů vypnul podstatnou část trhu, takže z ní i vypudil podstatnou část oné celkové poptávky. Jedině stát ji může – a měl by – částečně doplnit zpět. Pokud to neudělá, stejně bude výsledkem dluh. A ještě větší. To proto, že podstatná část ekonomiky bez finanční pomoci státu pokrachuje a další její část, kapitálově oslabené firmy, skoupí za hubičku zahraniční společnosti. Opět pak budeme dvacet let skuhrat nad tím, že jsme kolonií.
Přitom peníze třeba na starobní důchody budeme muset někde získávat dále – a kvůli stárnutí populace ještě více než dnes. Kde je vezmeme, když firmy budou vykrachované či v ještě vyšší míře než dnes v zahraničních rukou, takže za kopečky bude mířit ještě větší objem dividend? Vždyť starobní důchody se konec konců platí z hrubého zisku firem. Vláda sama žádné peníze nevydělává, pouze zdaňuje hrubý zisk firem či podnikatelů, takže část jejich zisku pak může přerozdělit mezi důchodce. Když ty firmy budou vykrachované, nebude žádného zisku, ani čistého, ani hrubého, takže stát si bude muset tím více půjčit, aby na důchody měl. Ten dluh bude nakonec ještě větší než ten vznikající nyní zachraňováním ekonomiky a její poptávky, které firmy zároveň chrání před zahraničním převzetím.
Škrtat ve veřejné sféře, například propouštěním úředníků, není v tuto chvíli rozumné. Vyhozený úředník znamená, že třeba restaurace, kam chodil, bude mít o klienta méně. Hodně vyhozených úředníků znamená notně ochromenou celkovou poptávku v ekonomice. Ta už je, jak víme, dost proškrtaná koronavirem.
Sečteno, podtrženo, v krizi, jako je tato, se zadlužujme, úředníky nevyhazujme. Prospíváme tím zprostředkovaně soukromému sektoru, který je nyní už tak dramaticky zesláblý.
Až bude ekonomika prosperovat a soukromý sektor bude silný a ekonomiku potáhne, pak škrtejme o sto šest, pak osekávejme veřejný dluh, pak propouštějme úředníky a zeštíhlujeme a zefektivňujme veřejnou správu. Tehdy tím totiž soukromému sektoru budeme pomáhat. Nyní bychom mu tím ublížili – a svým způsobem jej „dorazili“.