J. E. ThLic. Dominik kardinál Duka, OP – Arcibiskup pražský a primas český
V dokumentu Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy čteme o společných a evropských hodnotách. Myslím, že abychom mohli vůbec nad tématem uvažovat, bylo by potřeba nejprve říci, co to ty evropské hodnoty vlastně jsou. Z minulosti vidíme, jak úporně se tomu evropské instituce brání. Ano, ve smlouvě o Evropské unii se zmiňují hodnoty jako úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnosti, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Vždy, když tohle slyším, tak se mě zmocní pocit, že v daných slovech něco chybí, asi jako kdybych se díval na jednotlivé stavební kameny naší Katedrály a nevnímal, že dohromady tvoří jeden velkolepý chrám. A považuji za velkou chybu, že v zakládacích listinách evropských společenství se s těmito pojmy takto vágně zachází.
Podobně lacině se mi jeví i dokument Evropského parlamentu. Zmiňuje některé historické momenty, jejichž významu ale těžko porozumíme, pokud nebudeme znát jejich kontext, pokud neuvidíme příčiny druhé světové války v jejich celistvosti. Víme, že každý stát přistupuje k otázce II. světová války ze své perspektivy. I když oficiální akty neproběhly ve své velkoleposti, v tisku se vedly zapálené polemiky. To je také podle mého názoru hlavní rozdíl mezi národním rozměrem připomínky konce světové války a tím nadnárodním. Jednotlivé národy vědí, jak se na jejich zemi II. světová válka podepsala, jaké ztráty národ utrpěl a co pro své osvobození udělal. Pietní akty jsou pak určitým zastřešením „národního mýtu“ a jistou formou občanského náboženství. Sami jsme v současné době viděli, jaké polemiky u nás téma konce II. světové války a některých důležitých postav vyvolalo. Z toho pohledu jedním vynecháním pietního aktu naše povědomí o válce neutrpí. Zkrátka nepřijdou ani evropské instituce, protože vycházeje z předloženého dokumentu, ve skutečnosti ani nemají jasno v tom, co a proč chtějí slavit.