Anglická ekonomická terminologie zná půvabný pojem „galloping inflation“, tedy doslova „cválající inflace“. Popisuje tak stav, kdy ceny v obchodech rostou dvojciferným tempem. V dnešní Evropě ceny cválají ve třech zemích – v Estonsku, v Litvě a také v České republice. Podle nových statistik v únoru ceny rostly meziročně o 11,1 % a guvernér České národní banky Jiří Rusnok přiznává, že bude hůř. Brzy nás prý čeká zdražování meziročně i o 14 %. Pohled na inflační mapu Evropy však ukazuje, že dnes žádná země neplní oficiální cíl růstu cen o 1–3 %. Premiantem Evropy je tak Francie s dříve stěží představitelnými 3,6 %.

Zatímco v České republice máme nejvyšší inflaci od roku 1998, v Itálii, která na rychlé zdražování tradičně trpěla, jsou ceny nejvýše od roku 1995, ve Španělsku od roku 1989 a v Rakousku dokonce od roku 1984, tedy od počátku používání současné metodiky.

Rekordní zdražování ovšem zažívají i ostrovní Britové. Únorová míra inflace 5,5 % sice patří v rámci Evropy k výraznému podprůměru, ovšem i tak ceny rostly nejrychleji od roku 1992. Tehdy britskou agónii ukončilo až takzvané „černé pondělí“ a útok George Sorose na libru. Soros na tomto útoku vydělal 1,1 miliardy dolarů – a Britové se díky tomu vyvázali z povinnosti přijmout euro.

Zatímco Británie čelí největšímu zdražování za posledních třicet let, britský statistický úřad se rozhodl změnit strukturu takzvaného spotřebitelského koše – tedy položek, u kterých sleduje ceny používané k odhadování míry inflace. A změny to jsou opravdu výrazné.

Ze spotřebního koše totiž vypadl například pánský oblek. Statistický úřad to zdůvodňuje výmluvně:

„Zprávy z tisku a anekdotická evidence potvrzují pokles jeho používání, který urychlila pandemie koronaviru a práce z domova.“

Do spotřebního koše britských statistiků se proto místo pánského obleku zavádí pánský blejzr, aby v košíku alespoň nějaké pánské business oblečení zůstalo. Prostě, v době (po)covidové záleží už jen na horní půlce těla.

Pánský oblek v tom ovšem není sám. Statistici už nebudou zjišťovat cenu ani u sáčků do odpadkového koše, koblih, ale také atlasů nebo slovníků. A v neposlední řadě Britové přestanou zaznamenávat ceny uhlí – jednoduše proto, že od příštího roku kvůli „boji proti změnám klimatu“ britské domácnosti už stejně nebudou smět uhlí kupovat.

Objeví se ovšem několik zcela nových produktů. Protože během pandemie a lockdownů vzrostl počet pejskařů, budou se nově zjišťovat ceny psích a kočičích obojků. Covid obohatil také sekci hraček: kromě cen hraček pro děti budou zjišťovat i ceny „hobby řemeslných sad pro dospělé“ – a to opět jen na základě neoficiálních postřehů, nikoli seriózního průzkumu trhu. A když už jsme u pandemie, pak se do spotřebního koše Britů budou nově řadit i antibakteriální čistící ubrousky nebo sportovní podprsenky.

Za poslední typ nových položek v britském statistickém spotřebním koši už covid nemůže. Zařazení veganských bezmasých párků, sušených bylinek a konzerv s luštěninami jde plně na vrub změně životního stylu (nejen) Britů. Budiž řečeno, že tradiční vepřové párky v koši zatím zůstaly. Ohrožen není ani tradiční anglický čaj a fish and chips.

Jak tyto změny spotřebního koše ve Spojeném království ovlivní míru inflace, nevíme. Český statistický úřad je ve svém šetření zatím stále ještě konzervativní a ceny pánských obleků zjišťuje, zatímco veganské párky bychom v oficiálním českém spotřebním koši hledali marně. Zdá se, že české spotřebitelské zvyklosti pandemie nezměnila. Uvidíme, zda je vynuceně nezmění cválající inflace, která z dříve běžných potravin postupně dělá luxusní zboží.