Jan Sechter, Emeritní velvyslanec České republiky v Rakousku a Polsku
Většina vzpomínkových aktů se letos neuskuteční, dokážu to pochopit
a věřím, že se příští rok k tradici vrátíme. Více mne ale trápí, že se po 75 letech, kdy je čas na čtení, diskuse a přemýšlení, vytrácí obsah a souvislosti událostí 2. světové války. Obávám se, že mizí i smysl tohoto dějinného příběhu. Co si jiného pomyslet o loňské rezoluci EP, pro kterou válka začala až paktem Molotov – Ribbentrop v srpnu 1939?
Rozpoutání války přece začalo německou agresí proti Československu o rok dříve, Mnichovem a okupací československého pohraničí. U Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, americký a sovětský žalobce společně s československým diplomatem a vedoucím čs. delegace Bohuslav Ečer doložili, že přípravy k přepadení Československa a jejich realizace byly součástí přípravy na útočnou válku a tedy zločinem proti míru – dnes se to nazývá zločinem agrese. V Norimberku se podrobně zkoumal plán vojenského úderu proti Československu Fall Grünn „Zelený případ/plán“, a také na jeho základě byli obžalováni a odsouzeni říšský ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop a náčelník vrchního velení Wehrmacht Wilhelm Keitel. O zničení Československa se v rezoluci nepíše vůbec, přitom bez ní nedává velký příběh 2. světové války smysl.
Rozmlžené příčiny 2. světové války umožňují distribuci viny za její rozpoutání – na versailleské uspořádání, na prezidenta Edvarda Beneše nebo povrchně na jakýsi všeobecný nacionalismus, který zachvátil Evropu.
V této podivné atmosféře se daří selektivní paměti, která pracuje bez souvislostí a je často vedena momentální politickou motivací a snahou o polarizaci. Zbývá pak málo místa pro porozumění a k vyjádření úcty všem hrdinům a obětem této strašné války.