MUDr. Jitka Chalánková, dětská lékařka, senátorka
Na úvod svého zamyšlení nad problematikou tzv. triáže bych chtěla říci, že je nám asi všem jasné, že se jedná o nesmírně citlivé a obtížné téma, které nemůže mít černobílé řešení.
Pročetla jsem si rozhovor s panem Davidem Černým, etikem. Dále jsem podrobně pročítala návrh řešení či přesněji guidelines, který je zatím ve fázi doporučení bez externí konzultace.
Je otázkou, zda se doporučení týká pouze situace, která nastala v souvislosti s pandemií COVID- 19.
Principy, které autoři uvádějí, jsou v obecné rovině dobře pojmenovány. Jenže pak v rozhovoru čteme, že odmítnutí léčby z důvodu věku není diskriminací. Tak s tím nemohu souhlasit, takhle jednoduché to být nemůže.
Vždy musí mít lékaři na paměti všechny okolnosti- zdravotní stav a prognóza pacientů, který nemusí být ani jedním směrem odpovídající věku. A nesouhlasím s návrhem, že by postupy a principy určovala komise, která je složená z jiných než ošetřujících lékařů. Rozhodovat v týmu ošetřujících lékařů musí ten nejzkušenější.
Potřeba informovat pravdivě pacienty a jejich rodinné příslušníky je nesmírně důležitá, s tím plně souhlasím.
Nyní si dovolím několik dalších poznámek.
Zdravotnictví v jednotlivých státech by mělo mít rezervy a kapacity pro předpokládané rizikové situace- války, pandemie, živelné katastrofy. Je jasné, že v době nevyužití jsou takové rezervy finančně nákladné, ale s tím je třeba počítat. Peníze na takové rezervy se mohou najít dvěma způsoby, pokud pomineme zvyšování příjmů do systému ve formě daní.
Jednak přesouvat peníze směrem k drahé léčbě a k těmto rezervám, na úkor banalit, které si mohou občané do jisté míry zaplatit přímo. Je třeba tuto vizi občanům poctivě vysvětlit, i když je to politicky riskantní.
A druhou cestou je koncepční využití drahé přístrojové techniky podle potřeb definované sítě a finančních možností.
A co mne skutečně vyděsilo v posledních dnech? Co s lidmi dokáže udělat strach. Strach, který místy přerůstá v psychózu. Lékaři sdělují, že v životě neviděli tolik prasklých zanícených slepých střev jako v poslední době. A to jde pacientům skutečně o holý život!!!
Kladu si otázku proč a je-li to opravdu nutné…..
To prostě nechápu. Test vzít, to ano, ale operovat co nejdřív, tedy ihned a nikoliv po hodině a půl čekání na výsledky testu na coronavirus, hodině a půl, která někdy může znamenat takřka jistou smrt. Jiné nemoci při podezření na appendicitidu také netestujeme a pacient míří rovnou na operační sál!!!
i