Mgr. Pavel Hasenkopf, právník
To je takřka Sofiina volba…v přirozeném stavu bez pravidel, kde platí právo schopnějšího, bude platit, kdo nabídne víc nebo kdo si beztrestně vezme, co potřebuje. Lidská společnost, nepsaná společenská smlouva, pravidla, jsou vždy v zásadě o potlačení přirozeného stavu. Jenže lidská přirozenost má nějakou setrvačnost, pravidla mají nějakou únosnost…právo je jako přehrada mezi civilizací a anarchií. Pravidla, jaká požadujete, snad lze nastavit v malém měřítku, a neexistuje tam žádné objektivní kritérium, proto by to bylo politické, arbitrární rozhodnutí. Společnost, která by taková pravidla nastavila ve velkém, by byla cynickou společností, která by se brzy zhroutila – od takových pravidel je totiž jen krůček k „povolené délce dožití’“ – to je přeci nerovnostářské a diskriminační, že někdo umře v 60 a jiný v 80…budeme tedy všechny uspávat v 70?
Dejme tomu, že stanovíte nějaká taková pravidla (a nebavíme se teď o trestu smrti, kde existuje něco jako „zásluhovost“)… dodržíte ta pravidla, i pokud půjde o Vás osobně či Vaše příbuzné? Cílem společnosti má být i to, aby se nikdy nedostala do situace, kdy by musela taková pravidla určit. Protože tahle pravidla by nevydržela setrvačnost k přirozenosti, protrhla by se jak přehrada. Takže odpověď zní: nikdo by neměl stanovit taková pravidla, protože pokud bychom je potřebovali v praxi, stejně by převážila anarchie.