Na prahu vánočních svátků dal ministerský předseda Boris Johnson dárek nejen Angličanům, Skotům a Velšanům, ale – a snad především – všem občanům členských států Evropské unie, kteří věří ve svobodu, v demokracii, v suverenitu a v odpovědnost za své jednání. Dal také odpověď, anebo, chcete-li, precedent, všem těm, kdo se ptají, jak bude vypadat „den poté“ – den po brexitu (den po grexitu, huxitu, italexitu, nebo czexitu).

V Institutu svobody a demokracie dlouhodobě tvrdíme, že navzdory tragickým brexitovým předpovědím také na Nový rok 2021 vyjde slunce. A to jak nad hrdým Albionem, tak nad evropským kontinentem. Důkazem je projev premiéra Borise Johnsona  i první shrnutí tzv. „Britsko-unijní smlouvy o spolupráci a obchodu“.

Premiér Johnson ve svém vánočním projevu k národu řekl:

• byla dokončena vůbec největší obchodní dohoda v celkové hodnotě 600 miliard liber (17 220 miliard korun, pro představu zhruba desetinásobek českého státního rozpočtu pro rok 2021);
• dohoda o volném obchodu mezi UK a EU ochrání britská pracovní místa;
• dohoda umožní britskému zboží přístup na trh EU bez cel a kvót:

„Dosáhli jsme něčeho, o čem lid této země instinktivně věděl, že bylo dosažitelné. Ale říkali mu, že je to nemožné. Znovu jsme převzali vládu nad našimi zákony a nad naším osudem. Vzali jsme si zpět kontrolu nad každým písmenkem a každou čárkou naší regulace. Úplně a neomezeně. Britské zákony bude vytvářet výlučně britský Parlament. Vykládat je budou výlučně britští soudci sedící u britských soudů.

A jurisdikce Evropského soudního dvora skončí. Budeme schopni stanovit si vlastní standardy, inovovat způsobem, kterým chceme…Budeme schopni rozhodovat se, jak a kde budeme stimulovat nová pracovní místa a novou naději.”

Čeho tedy Britové dosáhli? Dohoda nezahrnuje ani zahraniční politiku, ani vnější bezpečnost, ani vojenskou spolupráci. Ve všech těchto oblastech tak bude Spojené království zcela svobodné a suverénní. Jako země mimo EU, a zejména mimo Schengenský prostor, bude moci dělat vlastní migrační politiku bez ohledu na kontinentální vítačskou kulturu. Prostě budou sami rozhodovat, koho na své území pustí a koho ne. Velká Británie nebude muset ničit své hospodářství, svá pracovní místa a své vlastní podniky, povinným uvalováním sankcí na politicky nepohodlné třetí země, a tedy ani vymýšlet, jak bruselské sankce obcházet. Velké Británii nebude nikdo mluvit do toho, zda bude budovat a podnikat se Spojenými státy nebo s Ruskem, s Indií nebo s Čínou. O tom všem si budou moci Britové rozhodovat jako svéprávná země sami, na vlastní odpovědnost, ale také ve vlastní prospěch.

Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen ovšem nastane pro Brity 1. ledna 2021 konec světa. Prohlášení Evropské komise proto používá jazyk takřka odsuzující, jazyk truchlící nad neposlušným členem, který se bez ochranných křídel Bruselu řítí do pohromy:

• Volný pohyb osob skončí: občané Spojeného království nebudou mít již více svobodu práce, studia, podnikání nebo života v Evropské unii. Budou potřebovat víza pro delší pobyt v EU. (Poznámka ISDe: tedy režim zcela běžný pro náš styk například se Spojenými státy nebo s Kanadou.)
• Budou uvaleny hraniční kontroly, budou razítkovány cestovní pasy, a unijní pasy pro zvířecí mazlíčky přestanou ve Velké Británii platit. (Poznámka ISDe: tedy opět režim zcela běžný pro náš styk například s USA a Kanadou.)
• Skončí volný pohyb zboží. Britská zemědělská produkce bude muset podstoupit sanitární hraniční kontrolu a bude muset mít zdravotní certifikaci. To bude stát britský byznys čas a peníze. (Poznámka ISDe: ovšem clo bude nulové a objem zboží nebude omezován kvótami.)
• Británie se nadále nebude moci těšit prospěchu z členství nebo z jednotného trhu. (Poznámka ISDe: Britové ovšem v roce 2016 v referendu o brexitu evidentně usoudili, že prospěch z nečlenství převyšuje prospěch z členství.)

Evropská unie ve své strašící infografice dále oznamuje, že britští studenti ztratí přístup k programu Erasmus a že země jako taková nebude moci čerpat výhody programu Next Generation. Pravda ovšem je trochu jiná: díky brexitu a ztrátě přístupu k programu Erasmus nebudou britští vysokoškoláci marnit svůj lidský kapitál neproduktivními spanilými jízdami po kontinentálních školách. Díky brexitu Británie nebude muset nést břímě společných evropských dluhopisů, nebude muset přijímat společné unijní daně, nebude muset dále přispívat do bobtnajícího unijního rozpočtu, jak to program Next Generation plánuje.

Kdyby Evropské komisi skutečně záleželo na svobodě, demokracii a ekonomické prosperitě, nikoli na zelené, migrační a LGBT-friendly politice, pak by van der Leyenová musela souhlasit s britským premiérem Johnsonem, který říká, že:

• „Nebude pro Unii tak špatné mít na svém zápraží prosperující
  a dynamickou a soupeřící Velkou Británii. A bude to dobré – prosperita se rozšíří napříč celý kontinentem.
• Nemyslím si, že bude špatné, když my, ve Spojeném království budeme dělat věci jinak, když si zvolíme jiný přístup k legislativě.
• A tak říkám znovu naším přátelům a partnerům v Evropské unii, myslím, že tato dohoda znamená novou stabilitu a novou jistotu v čemsi, co občas bylo vztahem zaťatým a obtížným.
• Budeme vaším přítelem, vaším spojencem, vaším podporovatelem a ovšem – nedovolme, aby to bylo zapomenuto – vaším trhem číslo jedna.“

Velká Británie učinila před čtyřmi a půl roky krok, díky kterému se opět může stát „Zemí naděje a slávy“. Zemí svobodnou, zemí prosperující, zemí, kterou bude tak jako několikrát v našich dějinách chtít následovat i suverénní Česká republika. Johnsonova závěrečná slova tak platí i pro nás:

„A tak je to na nás všech dohromady, jako na znovu skutečně nezávislém národu, abychom si uvědomili nesmírnost tohoto okamžiku a maximálně jej využili.“

Nic není nemožné. Je to jen na nás.