Koronavirová krize nás na několik okamžiků vrátila do doby, kdy národní státy fungovaly, kdy každý problém řešily vlády, a kdy se v době krizí nebylo nutno vypořádávat ještě navíc s krizemi uměle a druhotně vyráběnými Bruselem. Toto období vzedmutí národní svéprávnosti trvalo příliš krátce pro nás, ale zjevně příliš dlouho na vkus jak Bruselu, tak Evropské rady (tedy premiérů a prezidentů členských zemí).

Ačkoliv jednotliví členové Evropské rady zdůrazňují občanům svých zemí, že Evropská unie v koronavirové krizi selhala, téže Unii svěřili 26. března do rukou nástroj, který na ni řešení krize přesouvá.  Evropská rada (ve které nese odpovědnost za prosazování zájmů naší země předseda vlády Andrej Babiš) totiž na svém zasedání 26. března schválila „Společné prohlášení“. V něm mimo jiné říká: „nastal čas zavést v rámci EU ambicióznější a rozsáhlejší systém řízení krizí“. Na tuto výzvu Rady předložila minulý týden předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen  „Společný evropský plán rušení opatření proti šíření COVID-19“, ve kterém volá po „vyvození poučení ze současné krize.“ Vyústěním Plánu je tak například Sdělení Komise 2020/C 124 I/01. Toto Sdělení mimo jiné hovoří o mobilních aplikacích, díky kterým mohou smartphony „předávat občanům přímé pokyny a podporovat vysledování kontaktů“.

Plně se v něm projevuje, že Komise, která brutálním způsobem selhala při začátku „koronavirové krize“, chce mít pevně v rukou všechny další detaily a nechce se již dostat do situace, kdy by národní státy mohly mít ambice rozhodovat o svých vlastních záležitostech samy.

COVID-19 sám je nadnárodní problém, problém, který jsme si doma nevyrobili. Jeho řešení na nadnárodní úrovni nás však může uvrhnout do krize mnohem hlubší, delší a bezvýchodnější, než si dnes můžeme představit. Naše vláda se dnes a denně zaklíná tím, že řešíme koronavirovou krizi sami, doma a natolik úspěšně, že v nás mají všichni ostatní vzor. Stejná vláda evidentně souhlasí s bruselskými dokumenty, které se snaží naši vlastní cestu omezit a posunout nás na unifikovanou cestu prokázané unijní nesvéprávnosti. Jednotlivými dokumenty a jejich bezpečnostními riziky pro občany České republiky se proto bude Institut svobody a demokracie hlouběji zabývat.