Občanská anketa

ISDe na své slavnostní zahájení činnosti pozval také příznivce svobody a demokracie.
Ti obdrželi čestnou pozvánku výměnou za zaslání odpovědi na anketní otázku

Co podle Vás ohrožuje svobodu a demokracii?

Odpovědi našich hostů zveřejňujeme.

Martina Vojíková: Svoboda a demokracie je podle mého názoru v ohrožení, pokud ve společnosti začne být potlačováno právo na vlastní názor. Nemusí to hned znamenat, že je člověk za svůj názor perzekvován vězením, právo na vlastní názor může ve společnosti začít mizet pozvolna a zprvu nenápadně. Existuje mnoho více či méně erudovaných způsobů jak občanům vnutit ten “správný
a jediný vhodný” názor. A zpočátku se dokonce může zdát, že je to v zájmu společnosti. Ale ve chvíli, kdy je člověk odsuzován a ostrakizován za myšlenku, která do všeobecně prosazovaného názorového proudu nezapadá, je třeba bít na poplach, protože právě v ten okamžik už je svoboda a demokracie ohrožována.

Ing. Ivan Šrámek: Svobodu ohrožuje zejména omezování a kriminalizace svobody slova a názorů.
Z toho vyplývá státní a korporátní cenzura a následně i autocenzura. Demokracii ohrožuje financování a propagování jednoho “správného” názoru. Demokracii také ohrožuje financování nátlakových a názorových think-tanků a politických neziskovek, které vytváří “pátou kolonu” mimo parlamentní zastoupení.

Miloslav Liška: Dle mého názoru svobodu a demokracii nejvíce ohrožuje myšlení lidí, kteří za nejvyšší morální, ekonomickou, ekologickou …  autoritu v životě člověka považují stát a jeho představitele, ale i ti, kteří tyto autority úplně ignorují.

Petr Talanda: Myslím, že svobodu a demokracii ohrožuje nejvíce snaha omezit svobodu slova
a nemožnost  vyjádřit svobodně svůj názor.

Boris Svoboda: Svoboda a demokracie jsou plně kompetentní k tomu, aby byla každá sama sobě dostatečným ohrožením. 

Antonín Minarský: Svoboda a demokracie je dle mého názoru ohrožena neomarxismem, liberalismem a islamismem.  A dále všemi z toho vyplývajícími-ismy. Humanrightismus, genderismus, homosexualismus, klimaalarmismus apod. Ohrožením je i cenzura, zvaná dnes politická korektnost.

Lucie Albrecht: Svobodu a demokracii dle mého názoru nejvíc ohrožuje NEsvoboda projevu. Pokud není možné publikování názorů a následná diskuze a argumentace, tak není ani svoboda
a demokracie!

Jaroslav Bližňák: V prvé řadě bych pojmy svoboda a demokracie od sebe oddělil. Svobodu vnímám jako cíl a demokracii jako cestu k tomuto cíli. Cestu, která nicméně může skončit tak, že se demokraticky prosadí zákony a nařízení, jež  budou svobodu naopak  potlačovat. Proto budu psát   pouze o ohrožování svobody. Jsem přesvědčený,  že prvopočátek ohrožení všech svobod začíná potlačováním  svobody slova. Ohrožením je omezování možnosti výměny názorů a jejich vzájemné konfrontace.  Ohrožením je dělení názorů na ty  správné a na ty nesprávné.  Mám pocit,  že v současné veřejnosti není poptávka po svobodě tak výrazná,  jako byla po roce 1989. Jakoby lidé raději vyměnili možnost rozhodovat sami za sebe za tzv. jistoty, které čekají od státního aparátu. Pokud se tento trend nezmění, pokud nebude touha po tom, že “sami sobě sebe si”, hlasitější a viditelnější,  tak se bude svoboda vzdalovat všem. Z toho vyplývá,  že svobodu nejvíce ohrožuje netouha po ní ze strany nás,  občanů.  Toť vše. 

Karel Kužel: Svoboda se nedá koupit – ale dá se zobchodovat. Největším nebezpečím pro ni jsou lidé, kteří jsou ji ochotni třeba jen po částech směňovat za drobné či větší výhody. Demokracii nesmírně ohrožuje obrovský hypermarket s názvem Lidská práva. Je plný krásného a lákavého zboží, sortiment se nejen doplňuje, ale přicházejí stále další a další modely. Zákazníci se pak dávají dohromady podle toho, kterou značku upřednostňují a na základě toho odsuzují zákazníky jiné, s jinými preferencemi.
A všichni dohromady pak nejvíce nenávidí ty, kteří v Lidských právech nenakupují vůbec.

Roman Albrecht: Dva principy – omezování svobody slova a omezování vlastnictví zbraní. První princip je jasný – sociálními sítěmi počínaje, přes média pokračujíce a konce v pracovním životě, kde pokud je náš názor odlišný od toho “jediného správného názoru (před lety Strany)”, narazíme dříve či později na problémy. A politická korektnost je jen eufemismus; dodává zdánlivě morální důvod pro omezování.

Druhý se může zdát nesouvisející. Ale souvisí hodně. Každá diktatura v historii odzbrojila své občany, protože neozbrojený občan se nemůže bránit zvůli státu.

Renata Jankovcová: Svobodu a demokracii ohrožuje způsob vládnutí současné naší vlády a vše co přichází EU, WHO, OSN. Do budoucna je největším ohrožením indoktrinace  ve školách, na universitách v ČT a dalších médiích.

Tomáš Doležal: Svoboda i demokracie jsou dnes ohroženy z více směrů, více faktory a více subjekty. Někdy mají tyto subjekty konkrétní jména a tváře, tzn., podotázka by klidně mohla znít: “Kdo ohrožuje svobodu a demokracii?”. Tím je každý, kdo aktivně koná proti svobodě a demokracii – tedy každý, komu nevyhovuje podoba systému klasických občanských a politických práv definujících svobodnou společnost, jejímiž základními pilíři jsou mj.  svoboda projevu, svoboda sdružování a shromažďování, svoboda vyznání, vlastnictví a podnikání, samozřejmě v mezích ústavy a zákonů přijatých svobodně zvoleným parlamentem v otevřených soutěživých a pravidelně se opakujících volbách. A každý kdo vystupuje proti výsledkům takto definovaných svobodných voleb na všech úrovních. Demokracie je pak především systém správy společnosti na základě výsledku svobodných voleb a z nich vzniklé většiny. A respekt k tomuto systému všemi jeho účastníky. Zejména tehdy, jsme-li na straně momentálně poražených. Svoboda i demokracie jsou nedělitelné – a tak každý, kdo popírá jejich principy ve chvíli, kdy jemu osobně nevyhovují, je jejich nepřítelem a ohrožením.

Martin Lohynský: Obecně jsem přesvědčen, že svobodu a demokracii vážně ohrožuje nepochopení, či dokonce neuznání názoru druhými lidmi. Jsem zastáncem Masarykovského hesla, že “demokracie je diskuse”. Právě s lidmi opačného názoru má největší smysl diskutovat, protože jinak se jen a pouze utvrzujeme ve svých, “správných” názorech, což je velice nebezpečné a poté vede k jisté formě extrémismu. 

Thomas Maria Miklas: Skutečnost, že dochází k demontáži základních hodnot. Nevládnou legitimně zvolení zástupci, nýbrž nikým nevolené nadnárodní elity. Zatímco nástroje standardního demokratického řízení zemí (jako například politické strany) mají zákonem přísně regulován svůj chod a financování, nástroje nadnárodních elit (jako například neziskové organizace, aktivistická hnutí) mají zcela neprůhledné mechanismy jak svého řízení, tak především financování. Díky tomu je možné, aby bezuzdné a  masivní vměšování do věcí cizích zemí nebylo prakticky vůbec patrné. Je třeba na prvním místě bojovat o návrat  suverenity jednotlivých národů a legislativně bránit výše popsanému skrytému financování rozvratných aktivit. Přiznám se, že je mi milejší i třeba hodně “pevná běloruská ruka” než perspektiva, že by další východoevropská země měla být zotročena a vykradena EU a nadnárodními elitami. Bělorusové mají paradoxně nyní v mnoha směrech více svobody než my. 

Robert Kolman: Svobodu a demokracii podle mého názoru ohrožují právě Ti, kteří se svobodou
a demokracií ohánějí často kvůli vykonstruovaným problémům zanedbatelných minorit společnosti, čímž ubírají práva na svobodě a demokracii většinové populace.

Richard Hartmann: Abych odpověděl na Vaši otázku, musím v krátkosti zmínit, jak nahlížím na svobodu, na demokracii a kde vidím primární příčiny jejich ohrožení.

Vycházím z pojetí svobody člověka jako možnosti žít morální život, tedy z možnosti volně se rozhodovat o tom, co je správné a co správné není. To znamená nebýt otrokem, za jehož skutky nese morální zodpovědnost někdo jiný – otrokář.

Nejpodstatnější ohrožení svobody je hluboce zakořeněno v soudobé filozofii. „Moderní“ filozofie káže subjektivismus a relativizuje vše. Relativizuje poznání, takže zákonitě rezignuje na hledání Pravdy – ta prý objektivně neexistuje. Slova a pojmy mění svůj význam podle potřeby: „Pravda je Lež a Lež je Pravda“, manželství přestává být svazkem muže a ženy, pohlaví se deklaruje jako „sociální konstrukt“. Zvláště závažné je omezení svobody slova, které s sebou nese omezení v poznávání, myšlení, a celkově tedy omezení v dospívání k Pravdě. Diktát politické korektnosti formuje ty „jedině správné“ názory
a jako nově postulovaná morální norma se ukazuje být účinným nástrojem k ovládání mas. Přitom pozorujeme, jak snadno občané podléhají masivnímu tlaku médií a vzdávají se svobody, protože nechtějí přijmout odpovědnost spojenou s vlastním rozhodováním. Nevyhnutelně upadají do otroctví.

Etický relativismus si v myslích lidí získává neotřesitelnou pozici: přirozená morálka se vykládá jako překonaný přežitek, stará veteš. Ve škole vesměs není etika předmětem studia a zájmu, např. všeobecná znalost desatera a jeho pochopení je minimální. Závažně se promítá mravní relativismus do každodenního života např. skrze ekonomii. Státní přerozdělování, tedy vzájemné okrádání a touha žít za peníze těch druhých, představuje dnes zdánlivě dominantní funkci státu, kterou občané od svých politiků očekávají. „Nepokradeš“ tak přestalo být společenskou normou, ba právě naopak. Vysoké daně, dotace, plýtvání kapitálovými zdroji jsou jenom některými z důsledků a projevů „systému všeobecného vzájemného okrádání“, v němž žijeme. Patří sem i žití na dluh a používání inflačních peněz. Jak můžeme s klidným svědomím schvalovat obrovské státní dluhy, které za nás budou platit naše vlastní děti? Ve svém důsledku podrývá inflační povaha peněz princip právního státu. Stát není schopen garantovat hodnotu měny, tedy svůj společenský a právní závazek jako emitenta měny.
I touto cestou svobodu ohrožujeme, protože ztěžujeme podmínky svobodného a zodpovědného života.

Demokracie jako prostředek pro dosahování celospolečenského konsenzu není, bohužel, odolná proti pádu do totality. To nás vede do sféry ústavních pojistek a principů vládnutí, kde se rovněž skrývají mnohá ohrožení demokracie. Opustili jsme princip oddělení mocí zákonodárné, výkonné a soudní. V každodenním životě pozorujeme např. fenomén rozpadu systému politických stran, které jsou nahrazovány marketingovými projekty na jedno, dvě volební období.

Elementárním předpokladem fungující demokracie je loajalita občanů s výsledkem demokratické volby. Ukazuje se, že je možná pouze v rozsahu vymezeném kulturně-národní identitou, tj. prakticky na úrovni národního státu. Proto je klíčové ubránit se útoku na národní stát a tento zachovat, nechceme-li demokracii zcela ztratit.

Obzvláště významným a bezprostředním rizikem pro svobodu a demokracii je řízená masová migrace, která vede v konečném důsledku k rozkladu tradičních norem chování a kulturní společnosti jako takové. Ve výbuchu „multikulturnosti“ není pro svobodu a demokracii místo, jak nás ostatně přesvědčuje v reálném čase situace ve Spojených státech a jinde v západní Evropě.

Téma národního státu, multikulturalismu a masové migrace nás posouvá ke klíčovému problému,
a sice k Evropské unii a našemu členství v této podivně nadstátně státní organizaci. EU je bezprostředním ohrožením svobody a demokracie v celoevropském měřítku (a dost možná i pilotním experimentem v projektu globálního vládnutí). EU je vskutku totalitárním systémem založeným na neomarxistické ideologii, který se snaží systematicky změnit tradiční svět, tradiční hodnoty
a ovládnout individuální sféru každého z nás. Politická korektnost, multikulturalismus, gender převrací pohled na přirozenost a účinně implantuje pseudomorálku nového člověka. Před dosahem moci bruselských elit se není kam schovat. V unijním systému byrokratického vládnutí bez demokratického mandátu již není lid svrchovaným „zdrojem veškeré státní moci“, jak praví Ústava ČR. Poukaz na nacistické kořeny EU – jak v osobách zakladatelů, tak v architektuře unie, která je zdařilou kopií nacistických představ o modelu ekonomické spolupráce evropských států po vítězné válce – již jen dokresluje celkový totalitní charakter EU.

Největší ohrožení svobody a demokracie z perspektivy občana ČR tedy shledávám proto v našem členství v EU a v existenci EU jako takové. Teprve návrat k demokratickému a legitimnímu vládnutí bez diktátu politické korektnosti je předpokladem, abychom následně – my, občané ČR – se vůbec mohli demokraticky přít o to, co je správně a co správné není a podle jakých pravidel chceme žít. Nyní nám Pravdu předepisuje bruselská věrchuška, která se zodpovídá bůh ví komu. My to určitě nejsme.

Nepodléhejme falešné iluzi, že evropský projekt je reformovatelný žádoucím směrem. Není.

Proto jsme založili Stranu nezávislosti ČR s hlavním programovým cílem: vrátit ČR zpět jejich občanům.

Alena Bendová: Odpovědí na anketní otázku by mohly být popsané stohy papíru, natolik je toto téma obsáhlé. Zaměřím se proto na užší pohled svobody státu a jeho občanů jako celku.
My, kteří jsme se narodili ve 2. polovině 80 let a dětství jsme prožili v letech 90., možná přijímáme svobodu a demokracii se samozřejmostí. Bývalý režim jsme si „neodžili“. Nepoznali jsme útrapy při čekání ve frontě na nedostatkové zboží, nemožnost vycestovat za hranice, nemožnost podnikání, nemožnost říci nahlas svůj politický názor.

Ztráta svobody nemusí mít vždy podobu vojenské invaze. Ztráta svobody znamená ztratit možnost sám o sobě rozhodovat. Z tohoto pohledu by mohla být symbolem omezování svobody EU s jejími bobtnajícími regulacemi, škodlivými ekonomickými sankcemi a absolutní neochotou jednat a hledat kompromis vyhovující všem státům. V neposlední řadě pak s jejím obrovským zadlužením, které poškozuje každého jednotlivého občana napříč všemi státy EU.

Podle mého názoru ohrožuje demokracii zřeknutí se či ignorování hodnot, na kterých demokracie stojí – vzájemná diskuse, respektování odlišných názorů, ale i přijetí výsledků demokratických voleb. Ze své podstaty nemůžeme mít všichni stejný názor na dění kolem nás, protože jej každý z nás prožívá jinak, vnímá jinak. V každém vyvolá tatáž zpráva různé emoce. Nejsou na světě dva lidé, kteří by měli tentýž žebříček hodnot. Právě proto je důležité, aby v demokracii mohly zaznít rozmanité, často i odlišné
a protichůdné, názory.

Nesnáz může nastat, když ze společnosti vymizí dialog a začne převládat přesvědčení „jediného správného“ názorového proudu, se kterým se porovnává vhodnost či nevhodnost všech ostatních, či se dokonce názory začnou cenzurovat.

Utkvěl mi v mysli citát profesora P. Dominika Pecky: „Svoboda je možnost jíti k cíli.“

Historie, ale koneckonců i současnost ukazuje, že touha po svobodě, po „možnosti jíti k cíli“, je v lidech zakořeněna hluboko.
Takovou touhu není nikterak snadné ohrozit.

Kateřina Janoušková

Co podle mě ohrožuje svobodu a demokracii?

Je více aktivit, které (podle mého) ohrožují demokracii. Nicméně čím více nad tím přemýšlím, tím více se kloním k tomu, že demokracii nejvíc porušuje chybějící svoboda slova. Začíná korektní mluvou, cenzurou, autocenzurou atd. 

Problémem je, když nelze vést svobodnou diskusi, ve které může padnout jakýkoliv názor, který je podroben zkoumání a (vy)hodnocen. Pokud jsou některé názory (a případně i lidé) předem z diskuse vyloučeny (i), ochuzujeme se o dialog, o rozvoj kritického přemýšlení i o vývoj.

Lidé a děti by se měli vést ke kritickému přemýšlení a neměli by být indoktrinováni těmi “správnými názory” školou či médii.

Určitě bych toho mohla napsat ještě více, ale myslím, že to nejdůležitější již zaznělo.

Jaroslav Kalousek: Nejvíce ohrožují demokracii – multikulturalismus, chamtivost a mainstreamová média.

Michal Jelínek: Co ohrožuje demokracii?

V úplném základu vidím nedostatek pokory, úcty a ohleduplnosti. V návaznosti vznikají u některých jedinců a skupin touhy po moci a ovládání. Cestou k moci jsou peníze a majetek.

Přeneseno do praktického života.

Největší ohrožení je dnešní neoliberalismus podporovaný EU a některými filantropy.

Systém dotací a přerozdělování financí je cestou do pekel a umožňuje fungování politických neziskovek a skupin lidí, kteří netvoří žádné hodnoty prospěšné lidstvu a prosazují agresivně a bezohledně své jediné pravdy. Tam končí demokracie a pokud jim to umožníme, začíná totalita. 

Nejsilnější prostředek k ovládání lidí a prosazení neprosaditelného je strach. Proto se vymýšlí
a podporují ekologické hrozby, migrace, Sarsy, Mersy, Covidy. Proto se podporují korporace spjaté
s politiky a znepříjemňuje se život lidem, kteří chtějí být nezávislí a umí se o sebe postarat. Po masážích a reklamách o tom, že žít na dluh je normální, se nasadí soukromí exekutoři, aby se lidi báli o vlastní existenci. Takto se tvoří poslušní “ovčani”.

Poučení najdeme v historii, která se stále opakuje a proto sílí snahy o manipulaci a překrucování faktů.

Největší nebezpečí budoucnosti demokracie vidím ve snahách indoktrinovat již děti ve školách.

Přál bych si, aby se lidé probudili, začali opět používat selský rozum a pochopili, že být “ovčanem” je cesta k totalitě a nesvobodě.

Irena Steinhauserová: Svobodu a demokracii v naší zemi ohrožuje mimo jiné i ČT svým nevyváženým zpravodajstvím. Platíme ji prostřednictvím koncesionářských poplatků všichni, ale neslouží objektivně všem. Je hlásnou troubou pouze malé části politického spektra. A výrazně tím ovlivňuje veřejné mínění. Pokud lidé nemají čas sledovat politiku, a takových lidí je většina, mohou podlehnout neseriózním a nevyváženém a neobjektivním informacím.