Volební výsledek potvrdil a předvolební debaty v plné nahotě odhalily to, co doposud tušili jen zasvěcení. A sice, že jediná politická strana, která dlouhodobě pracuje na svém politickém programu, a ví, co chce dělat, jsou piráti. Své vize, z nichž ty nejtřaskavější zatím otevřeně nepublikují, ale občas přece jen problesknou, pečlivě propracovávají. A to jak v rámci Pirátské internacionály, která byla založena před deseti lety v Bruselu, tak i ve spolupráci s předními vědeckými pracovišti naší země. Při jejich formování se totiž piráti čím dál tím častěji opírají o zvučná jména ze Švejnarovy líhně CERGE-EI a nebo z Vysoké školy ekonomické. Mezi pirátské favority pak patří například sociolog Daniel Prokop, o kterém sami piráti hovoří jako o potenciálním členovi akademické rady jejich připravovaného politického institutu, nebo ekonomové Filip Matějka, Filip Pertold nebo Daniel Münich. Při bližším pohledu má pirátský program jasné obrysy a prvky liberální demokracie (tedy demokracie pro menšiny).
Byly doby, kdy lékař, kněz a právník kdekoli v západní civilizaci našli společnou řeč díky společnému univerzitnímu vzdělání a univerzálnímu latinskému jazyku. Později si díky tmelu marxisticko-leninské filosofie porozuměli dva bolševici z kteréhokoli konce světa. Dnes vzniká globální, nadnárodní síť digitální internacionály založená na liberální demokracii a absolutním nerespektováno duševního vlastnictví. Piráti zatím neútočí na hmotné soukromé vlastnictví, ale říkají, že duševní vlastnictví každého člověka je vlastnictvím všech.
Doposud málo medializované myšlenky pirátů zahrnují plán na přijetí eura, zavedení bankovní daně, zavedení základního nepodmíněného příjmu, a tedy mohutné přerozdělování od pracovitých k nepracujícím,
a na digitální státní správu a ekonomiku. Hodnoty společnosti se chystají přesouvat od efektivní, produktivní práce k ideologii. A tak se banky nebudou o udělení úvěru živnostníkovi nebo rodinné firmě rozhodovat podle jejich podnikatelského plánu - a zisku, nýbrž podle zelenosti jejich podnikání a na základě provedeného genderového auditu.
K vytváření propracovaného programu pirátům má pomoci i připravovaný politický institut. Politické instituty mají ze zákona nárok čerpat příspěvek na podporu činnosti ve výši 10 % stranického příspěvku na činnost. Přípravné webové stránky pirátského think-tanku pak v sekci Základní pirátské myšlenky odkazuje na web Richarda Faklvinga. Zakladatele průkopnické švédské pirátské strany, který v minulosti hájil ve jménu svobody informací legalizaci dětské pornografie*. Falkvingovo „pirátské kolo“, na které se naši piráti odkazují, mimo jiné prosazuje zavedení městské hromadné dopravy zdarma, udržitelnost, základní nepodmíněný příjem nebo silnou ochranu whistl-blowerů. Dále podle tohoto programu „učitel není autorita“ a lidé nemají být zaměstnanci v jednom podniku, nýbrž mají pracovat sami na několika pracovních místech zároveň.
Pirátská strana se sama hlásí k tomu, že se „nikdy nedefinovala jako konzervativní“. Naopak, netají se tím, že jejím „posláním je usilování o změnu“. Jaký jiný než pirátský ekonomický program si však mohou voliči vybrat? Prakticky žádný.
Ostatní politické strany a hnutí totižnuž dávno rezignovaly na konstruktivní ucelenou ekonomickou koncepci, která by se opírala
o jasnou ideologii, ekonomickou teorii a tvrdá data. Místo toho si vystačí s pouhými hesly, nálepkami, výkřiky. Ty sice mají své kořeny v klasické ekonomii, a to buď konzervativní, anebo naopak socialistické, ale používají se v rozporu se svým obsahem pro jevy zcela jiné. A tak například jednotný trh EU rozhodně není volným trhem a solidarita s potřebnými už dávno není pomocí těm, kteří pracovat nemohou.
Na politické scéně dnes chybí ekonomická koncepce, postavená na nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, na jeho jednoznačné podpoře spojené s přijmutím zodpovědnosti. Žádná parlamentní politická síla nenabízí trh bez přívlastků, který oddělí konkurenceschopné firmy od nekonkurenceschopných. Žádná politická strana nechce obnovení náročných školních osnov, které by rozvíjely individuální schopnosti žáků a daly vyniknout těm nadaným. Takřka nikdo nahlas neříká, že chce malý, ale silný stát, tedy málo úřadů, málo úředníků, ovšem se silou tam, kde mají prosazovat zájmy státu.
A zde jsme u toho. Politické strany se bojí jasně vyslovit, co oním zájmem je. Na rozdíl od vítězících pirátů. Pirátský program se jmenuje „Nové myšlenky pro novou dobu“. Porazit je může jen ten, kdo se znovu přihlásí k programu konzervativnímu. V ničem nezastaral. Není myšlením ani pro starou, ani pro novou dobu. Je nadčasový.