1) Generální ředitel ČT Petr Dvořák na vás podává trestní oznámení, protože jsme o něm prý měla říct, že vás ohrožuje na životě. Ohrožoval vás na životě? Jak tento postup šéfa České televize vnímáte?

 

Nevím, co je obsahem trestního oznámení, ani zda bylo skutečně podáno. Pan generální ředitel Dvořák prokazatelně lhal Radě ČT už tolikrát, že si pravdivost jeho tvrzení o trestním oznámení netroufám posoudit. Pokud by však tentokrát mluvil pravdu, pak to znamená, že generální ředitel ČT na mě jako člena kontrolního orgánu ČT podal trestní oznámení za to, že o mně televize, kterou řídí, vysílala v hlavní zpravodajské relaci lži.

Byla jsem již dříve upozorněna, že se pan Dvořák pokoušel dostat
k mému policejnímu spisu, což považuji za skandální. Ani při jednom ze tří výslechů na Policii ČR, ani veřejně, ani v soukromí jsem samozřejmě nikdy neuvedla, že se mě Petr Dvořák snaží zabít nebo jinak ublížit – čistě proto, že si to nemyslím. Jak jsem koneckonců řekla na jednáni Rady ČT – Petr Dvořák je možná špatný manažer, ale nikoli masový vrah.

Mimochodem, lživá tvrzení a nepravdivé domněnky redaktorky Respektu Ivany Svobodové jsem vyvracela okamžitě nejen ve veřejných rozhovorech, ale také v soukromé SMS panu řediteli Dvořákovi. Už 13. dubna jsem mu napsala:

„Dobrý den, pane generální řediteli, mohu Vás ujistit, že obvinění z toho, že mě chcete umlčet, zlikvidovat, ba dokonce zavraždit, z mých úst NIKDY nepadlo. Nesmíte Respektu všechno věřit. Já také nevěřím tomu, že ten offshore na Panenských ostrovech je CELÝ Váš 😉. Se srdečným pozdravem Hana Lipovská“.

Moji právníci začali připravovat v návaznosti na jednání Petra Dvořáka žalobu, já však věřím, že se mi omluví sám.

 

2) Co se týče vaší osoby, ve Sněmovně v úterý neprošel bod, aby se poslanci zabývali vaším odvoláním. Někteří vaši kritici se odkazují na právní posudky, z nichž plyne, že jste pro své angažmá v Institutu svobody a demokracie ve středu zájmů a porušujete zákon, což odmítáte. Není vaše další společenská či občanská zbytečnou vodou na mlýn těmto kritikům?

Před rokem jsem byla do Rady ČT zvolena 114 hlasy ze 193 přítomných poslanců. Tento týden odmítlo podpořit byť jen projednání mého odvolání 117 poslanců ze 183 přítomných. Tato čísla vypovídají o mé práci nejvíce.

Každý člen Rady ČT musí počítat s tím, že jej Sněmovna může kdykoli odvolat, podle zákona je Rada ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně. Tato Poslanecká sněmovna mě ovšem před rokem zvolila při plné znalosti mé činnosti v Institutu svobody a demokracie, mým odvoláním kvůli stejnému důvodu by popřela sama sebe a své rozhodnutí. Zároveň, pokud je mi známo, Legislativní odbor Poslanecké sněmovny nenalezl důvod k mému odvolání kvůli činnosti ve správní radě zapsaného ústavu. Ostatně, nechala jsem si udělat právní revizi všech svých aktivit a ty, které podle právních posudků kolidovaly s činností člena Rady ČT jsem ukončila.

Buďme ale upřímní – řada členů Rady ČT je skutečně nebývale aktivní až na samé hranici zákona o ČT. Třeba Martin Doktor jako sportovní ředitel Českého olympijského výboru má v Radě na starosti sportovní tématiku, přestože Česká televize, ČOV a Česká olympijská, a.s. spolu úzce obchodují, i navzdory tomu, že jeho nadřízený Jiří Kejval je členem Divácké rady ČT. O stínových cenách a hospodaření se sportem ve veřejnoprávním prostoru se vyprávějí celé legendy, dokud však není nikdo přistižen při činu, těžko této sportovní chobotnici utneme chapadla. Nebo René Kühn, který ministru kultury za ČSSD Lubomíru Zaorálkovi dělal volební kampaň a nyní působí na ministerstvu kultury jako jeho poradce pro veřejnoprávní média. Nemluvě o tom, že nejméně pět ze současných členů Rady ČT bylo po určitou dobu úzce provázáno s vládní ČSSD
a jejími představiteli.

3) Deset bývalých radních se obrátilo na poslance s otevřeným dopisem, v němž konstatují, že někteří součastí radní šikanují generálního ředitele a snaží se na něj za každou cenu něco najít, což je podle nich nepřípustné. Není to skutečně vůči Dvořákovi šikana?

Generální ředitel je odpovědný Radě ČT. On je ten, kdo rozhodovací procesy nastavuje a kdo tedy i za rozhodnutí svých podřízených zodpovídá. Zákon členům Rady neumožňuje požadovat vysvětlení například přímo od ředitele vývoje Jana Maxy nebo ředitele sportovního kanálu Jiřího Ponikelského, ale musí každé své pochybnosti řešit prostřednictvím generálního ředitele. Ten je jejím partnerem, toho volí, toho odvolává, a je za tato rozhodnutí Sněmovně a tím i koncesionářům odpovědna.

Dopisu bývalých radních ovšem rozumím. Naše činnost dnes totiž odhaluje jejich někdejší nečinnost, jejich zanedbání péče řádného hospodáře, jejich ignorování zákona. Podle mě se neobávají ani tak
o generálního ředitele Petra Dvořáka, ale spíše o sebe. Vždyť to byl právě Milan Uhde, kdo v roce 2013 Respektu vyprávěl, jak jej jeho synovec Vladimír Uhde pracující jako právník pro PPF požádal, aby se seznámil s jeho klientem Petrem Dvořákem. Ten tehdy v luxusním hotelu na schůzce Uhdemu řekl, že „dostal jistý náznak“, že by mohl kandidovat na funkci generálního ředitele ČT. Pan Uhde tedy od počátku věděl, koho zvolil, a jistě stejně jako další tehdejší volitelé také velmi dobře věděl, proč i jaké důsledky to pro ně mohlo a může mít. Jednají proto v duchu verše „Nedávej se ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

4) Co říci na to, že autoři onoho dopisu tvrdí, že seznam přešlapů Rady ČT je mnohem delší, poškozuje význam ČT a vyzývají Poslaneckou sněmovnu, aby zjednala nápravu tak, aby radní naplňovali své zákonné povinnosti? 

Souhlasím s tím, že Rada ČT dlouhou dobu nevykonávala svou práci pečlivě a poctivě. Projevilo se to opakovaně neznalostí podkladů nebo zmatky při hlasování. Když jsem před rokem nastoupila, ptala jsem se zkraje zkušených, služebně starších, radních na některé podrobnosti z předkládaných zpráv, kterým jsem chtěla porozumět. Dost často mi doporučili, ať to neřeším.

Sama jsem byla svědkem toho, jak se bývalé vedení Rady obracelo na generálního ředitele, kterého kontroluje, s dotazem, jak formulovat to či ono usnesení. V poslední době však Rada své povinnosti plnit začíná.
A já věřím, že volební výbor dohlédne na to, aby do zpohodlnělého nicnedělání symbolizovaného příslovečnými chlebíčky už znovu nespadla.

5) Pokud jde o pozici Petra Dvořáka a záležitosti kolem firmy GOPAS, v čem je podle vás hlavní problém? Mnozí tu kauzu komentovali tak, že se o tom dávno vědělo, nebylo to nic tajného a ČT této firmě za dodané služby platila marginální částky…

Petr Dvořák v životopise uvedl, že je předsedou správní rady firmy GOPAS. Co ale neuvedl, je, že je spolu s Ladislavem Bartoníčkem (PPF) spolumajitelem této firmy, a už vůbec se nevědělo, že ji takto spoluvlastní prostřednictvím společné firmy ukryté v daňovém ráji.

Nevědělo se o tom mimo jiné proto, že Petr Dvořák porušuje zákon o střetu zájmů a nezveřejňuje své majetkové přiznání v Centrálním registru oznámení. Všimněte si podobnosti s kauzou dnes už bývalého ministra zdravotnictví Arenbergera. Jan Dupák z Transparency International k ní řekl „I kdyby se pan Arenberger ministrem nestal, nelze tolerovat neúplná majetková přiznání ředitele státní nemocnice.“ Pan generální ředitel Dvořák neodevzdal majetkové přiznání vůbec, přitom zodpovídá za hospodaření instituce s ještě větším rozpočtem než vinohradská nemocnice. Stejně jako postupně vyplouvaly na povrch například nemovitosti exministra Arenbergera, těším se, až v okamžiku zveřejnění svého majetkového přiznání uvidíme kromě majetkového podílu ve společnosti GOPAS také řadu nemovitostí, které Petr Dvořák vlastní (mimo jiné v centru Prahy nebo ve Špindlerově Mlýně). Opravdu chceme používat dvojí metr? A proč se má tolerovat generálnímu řediteli ČT více než starostům, vedoucím pracovníkům nemocnic, muzeí nebo zoologických zahrad?

Mimochodem, když soud řešil zveřejňování majetkového přiznání kancléře Vratislava Mlynáře, zaměstnanec ČT Jakub Železný v hlavní zpravodajské relaci mluvil o tom, že podle soudu se jednalo o mezeru v zákoně. Dnes o kličkované mezi paragrafy generálního ředitele ČT Dvořáka ve zpravodajství ČT neslyšíme nic.

Pokud jde o obchod mezi Českou televizí a společností GOPAS, naprosto odmítám tvrzení o marginálních částkách. Nelze ničím ospravedlnit bizarní situaci, kdy společnost GOPAS, kterou Petr Dvořák spoluvlastní a ve které je jeho žena Milena Dubská členkou správní rady, poskytuje placené služby veřejnoprávní televizi, kterou Petr Dvořák řídí. Je pak zcela jedno, zda se jedná o sto tisíc, milion nebo třeba jedinou korunu. Petr Dvořák je ten, kterému plyne 25 % zisku společnosti GOPAS a jeho podřízení tyto transakce umožnili. Petr Dvořák tedy za celých deset let nevytvořil systém, který by odrážel zákonné prostředí České republiky. Evidentně nedal dovnitř České televize pokyn, aby s jeho společností obchod neprobíhal. V rozhovoru pro Respekt přitom tvrdil, že s ředitelem firmy Gopas měl domluvu, „aby jej na obchodní vztah upozornil, ale to se nestalo.“ Opravdu nerozumím těm, kteří vyzdvihují manažerské kvality Petra Dvořáka. Tohle je přece manažerské selhání jak ve firmě, která mu částečně patří a ve které jej manželka vystřídala ve správní radě, tak ve veřejnoprávní televizi, kterou řídí z rozhodnutí Rady ČT.

A konečně největší problém vidím v tom, že osobou blízkou Petra Dvořáka je právě provozovatel dvou konkurenčních komerčních televizí Ladislav Bartoníček. Společnost PPF, kterou Bartoníček řídí a spoluvlastní, provozuje kromě Novy také O2 TV, se kterou se dnes musí ČT sport dělit o část sportovních přenosů. Například sportovní divák si tak platí dvakrát – jednou koncesionářský poplatek, podruhé poplatek PPF a panu Bartoníčkovi prostřednictvím O2 TV. A o kartelu zvaném „Czechflix“ mezi Novou, Primou a ČT hovořil jak Vladimír Mlynář, když mě upozornil na propojení Ladislava Bartoníčka a Petra Dvořáka v GOPASu, tak sám Petr Dvořák v nedávném rozhovoru pro týdeník Euro.

6) Nedávno ale dozorčí komise Rady ČT, kterou jste před časem nově zvolili, odmítla tvrzení, že by byl Petr Dvořák ve střetu zájmů a to ani kvůli galerii Leica gallery, kde se též angažuje. Není to definitivní tečka za údajným Dvořákovým střetem zájmů?

Není pravda, že dozorčí komise rozhodovala o střetu zájmů, a to ani ve věci Galerie Leica, ani ve věci GOPAS. Dozorčí komise je poradním orgánem Rady ve věcech kontroly hospodaření České televize. Jejím úkolem je sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek České televize účelně a hospodárně využívány podle schváleného rozpočtu České televize v souladu s právními předpisy. Rozhodně jí nepřísluší rozhodovat o právních otázkách, ani o otázce střetu zájmů, Rada ČT jí takový úkol nezadala a sám předseda dozorčí komise Michal Petrman řekl, že dozorčí komise není kompetentní se ke střetu zájmů vyjadřovat. Titulky zpráv o „odmítnutí střetu zájmů dozorčí komisí“ jsou tak obyčejnou lží.

Druhou věcí je samotný problém galerie Leica, kterou pan Dvořák provozuje spolu se svou ženou Milenou Dubskou, a kde je předsedou správní rady. Leica není jen nevinná neziskovka, která čerpá 2 650 000 Kč na dotacích z peněz daňových poplatníků i z programu Antivirus. Zakladatelem Leica Gallery je totiž společnost s ručením omezeným LGP Services, ve které jsou Petr Dvořák a Milena Dubská jedinými společníky.

Když před Vánocemi vypukla kauza, podle které zdravotnická zařízení ze svěřenského fondu Andreje Babiše začala předplatitelům prémiových zpráv jeho serveru iDnes.cz nabízet například přednostní vyšetření, ministr kultury Zaorálek prohlásil, že „by tu nemělo docházet k takovémuto propojování státu a privátního podnikání“ a že by „měla existovat hranice, která by se neměla překračovat, a měl by se v tom udělat pořádek.“ Piráti tehdy prohlašovali, že chování firem z Babišova svěřenského fondu dokazuje, jak závažný je střet zájmů předsedy vlády, a že „příjemcem zisku by měla být zdravotní pojišťovna nebo stát, nikoli soukromý subjekt, který získá předplatitele“.

Tak nevím – je nebo není střetem zájmů, když Česká televize, kterou Petr Dvořák řídí, informuje v rámci běžného zpravodajství o galerii, kterou Petr Dvořák se svou ženou vlastní? A když dokonce veřejnoprávní redaktoři nabízejí z obrazovky České televize divákům zboží, které lze zakoupit pouze v Galerii Leica? 

7) V případě, že by časem k odvolání současného generálního ředitele nakonec skutečně došlo, není na místě se obávat důsledků? Mnohokrát zazněla hrozba nové televizní krize apod. Nebylo by to kontraproduktivní?

Pokud by svoboda, nezávislost a objektivita České televize závisela pouze na osobě generálního ředitele – ať už je to Dvořák, Smetana nebo třeba Martinů – znamenalo by to, že stav veřejnoprávního média je naprosto tragický. Navíc, Česká televize má zajištěnu kontinuitu vedení. Ve chvíli, kdy Petr Dvořák bude odvolán, nebo rezignuje, nebo mu třeba řádně skončí mandát, a ještě nebude jmenován nový generální ředitel, bude veškeré zákonné funkce plnit podle Statutu ČT ředitel zpravodajství ČT. Tím je v současné době pan Zdeněk Šámal. Obávají se snad ti, kdo straší televizní krizí, jeho vedení? Nevěří snad redakci zpravodajství a publicistiky, tedy panu Wollnerovi, Lutonskému nebo Kubalovi, kterou Zdeněk Šámal už deset let řídí?

 

8) Sněmovna už několikrát odložila volbu nových členů Rady ČT, přestože několika současným končí mandát už tento týden a hrozí, že Rady nebude delší čas v plném složení. Důvodem jsou většinou obstrukce ze strany části opozice, která možná čeká na volby a jiné složení Sněmovny. Jak to vnímáte? Lze mluvit o tom, že poslanci nenaplní či přímo poruší zákon?

Poslanci používají všechny prostředky, které naše předpisy dovolují.
I obstrukce jsou součástí politického života a jsou tradičním nástrojem, který umožňuje opozici prosazovat svou vůli a formulovat politiku země. Tak jako není katastrofou ČT bez Petra Dvořáka, není katastrofou ani Rada bez čtyř nebo pěti členů.

Na druhou stranu ti, kdo se upínají k podzimním volbám a velkému vítězství koalice Pirátů, Starostů a SPOLU coby záchraně Petra Dvořáka, budou podle mě zklamáni. Piráti kritizovali ředitele Dvořáka dávno před volbou nové Rady, ještě jako mimoparlamentní strana, která narážela na značné „bariéry vstupu“ do vysílání. Je možné, že Rada ČT ve stávajícím obsazení po volbách skončí, ale je takřka jisté, že pragmatičtí piráti Petra Dvořáka ve funkci držet nebudou.

9) Pokud jde o Českou televizi jako takovou, minulosti i současnost ukazuje, že téměř jakákoli podoba kritiky působí jako výbušná směs. Ihned se zvednou důrazná varování o ohrožení ČT, ohrožení demokracie apod. Kde hledat důvody? Proč je kritické hodnocení veřejnoprávní televize tak citlivým tématem? Lze pozorovat reálnou hrozbu ohrožení její nezávislosti?

Česká televize jako veřejnoprávní médium plně nepodléhá zákonům trhu.
A kde není trh, tam je prostor pro klientelismus, nepotismus (rodinkaření), „dobývání renty“ a dravé nájezdníky. Na dobyté území pak dobyvatelé jen neradi pouštějí konkurenci a už vůbec ne ty, kdo na jejich chování poukazují. Nesmíme zapomínat, že jedinou kontrolou České televize placené z peněz nás koncesionářů je Rada ČT zvolená Poslaneckou sněmovnou. Stejnou Poslaneckou sněmovnou, která nám zákonem ukládá platit koncesionářské poplatky.

Česká televize nesmí být nikdy politickým hráčem, Česká televize musí být rovným hřištěm, na kterém političtí hráči férově zápolí. Kritika práce některých zaměstnanců České televize, včetně Petra Dvořáka, tak neohrožuje ani ČT, ani demokracie, ale jen partikulární zájmy několika jedinců, kteří námi placenou televizi chtějí využívat pro své vlastní účely. Česká televize patří lidu České republiky, ne těm, kdo v ní nebo pro ni pracují.