Předseda Senátu Vystrčil se zřejmě řídí starým úslovím „V Římě bud Římanem“. Zatímco na Tchaj-wanu říkal „Jsem Tchajwanec“, v Praze je především „Evropan“. V rozhovoru pro Hospodářské noviny totiž řekl, že by Tchaj-wan neuznal jako oficiální stát, protože „Pokud chceme být dobrý partner a člen Evropské unie, tak není možné, abychom udělali podobný krok bez toho, že by tak postupovaly i další země EU.“

Rozhovor pro Hospodářské noviny ovšem obsahuje zajímavější informaci. Pan předseda Vystrčil vysvětluje, jak nutné je, aby vláda „šla naproti“ tchajwanským investicím:

„Aby se nestalo, že když například [Tchajwanci, pozn. ISDe] řeknou, že tady chtějí pobočku banky, naše ministerstvo financí si to bude dva měsíce rozmýšlet. V Tchaj-wanu jsme nastolili atmosféru důvěry a chuti, ale exekutiva ji teď musí přetavit v realitu. O tom se chci s panem premiérem bavit. Určitě by u toho měli být i pan Havlíček
a paní Schillerová, aby to měli z první ruky. Jestli se máme z krize proinvestovat, tak asi nejlépe za cizí peníze, ne?“

Problém je, že o založení zahraniční pobočky banky z tzv, třetí země v České republice nerozhoduje ani vláda, ani ministerstvo průmyslu a obchodu, ba ani ministerstvo financí, nýbrž Česká národní banka. A proces je ze zákona mnohem delší než pouhé dva měsíce.

Své o tom ví například čínská Industrial and Commercial Bank of China Limited, Prague Branch. Když se v letech 2016-2017 jednalo o udělení licence, měl tehdy údajně uzavřít Úřad vlády pod vedením Tomáše Prouzy s čínskou bankou memorandum, ve kterém Sobotkova vláda slibovala pomoc s dokončením zřízení pražské pobočky. Česká národní banka se ovšem proti takovému tlaku ostře ohradila slovy „V licenčních řízeních přistupujeme ke všem žadatelům rovně a nestranně bez jakéhokoli preferenčního zacházení.“

Obě banky, které projevily o vstup na český trh zájem, jsou zřizované vládou
a vlastněné státem. Tchaj-wan není členem Světové banky a na rozdíl od Hong-kongu ani Banky pro mezinárodní platby (BIS).

Věřme, že stejné podmínky platí pro všechny. Otázkou zůstává, proč Hospodářské noviny, deník „zaměřený na ekonomiku a politiku“ ponechaly plané sliby Tchajwance z Vysočiny bez komentáře.