Dialog Napříč: Devět osobností z různých názorových směrů hodnotí společnou evropskou měnu.
Před dvaceti lety začaly v EU obíhat bankovky a mince společné měny. Euro má stále své kritiky i zastánce. Kritici poukazují mimo jiné na omezení ekonomické suverenity, drastickou zkušenost států jižního křídla během finanční krize i na nespokojenost států severu s následnou politikou Evropské centrální banky. Zastánci považují společnou měnu za jednotící prvek EU a za výraz ekonomické váhy na globální scéně, upozorňují také, že euro přispívá k ekonomické stabilitě a přečkalo velké krize. Co podle vás převažuje? Česko se při vstupu zavázalo euro přijmout, ale váhá. O odlišné zkušenosti Dánska, Řecka či Slovenska lze opřít argumenty jak pro, tak i proti vstupu. Co bychom měli dělat?
Dialog připravuje politolog a publicista Petr Drulák
Hana Lipovská a Jana Bobošíková, Institut svobody a demokracie
Zavedení společné evropské měny mělo přispět ke konvergenci ekonomik. Mělo pomoci vyhlazovat hospodářské cykly a zvyšovat ekonomickou úroveň členských zemí. Po dvou dekádách je zřejmé, že se nic z toho nenaplnilo. Pokud je dnes považováno za úspěch, že euro „přečkalo velké krize“, pak je nutné připomenout, že velké krize přečkala i česká koruna, polský zlotý nebo britská libra. Ovšem pouze euro bylo zachraňováno (slovy M. Draghiho) „ať to stojí cokoli“. Vytvoření měnové unie však nutně vedlo ke vzniku bankovní unie a k tlaku na vznik fiskální unie. Společný evropský dluh, státům vnucený během covidové krize, už se ani nesnaží zastírat, že je prostředkem k federalizaci Evropy. Dvacet let eurové hotovosti pak potvrdilo, že v Evropě přetrvává hospodářské rozdělení z 19. století. Stále existuje severní, německý, a jižní, francouzský měnový blok. Česká republika svou podstatou nespadá ani do jižního, ani do severního křídla. Jediné správné místo v eurozóně je pro Českou republiku mimo eurozónu.