PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Bezpochyby je pravda, že Česká televize ročně utrácí více, než kolik činí její aktuální příjmy. Její představitelé se v tomto ohledu chovají jako poněkud frackovitá zlatá mládež, která ví, že když peníze rozfofruje, tatínek jim nakonec nějako korunu doplní, protože si nebude chtít uříznout před lidmi ostudu,“ říká Hana Lipovská, ekonomka a bývalá členka Rady České televize k finanční situaci veřejnoprávního média. Sama před rokem detailně prostudovala jeho hospodaření. Proč se tedy Česká televize dostala do současné situace, kdy musí propouštět a rušit program? A kde by bylo dobré nalézt úspory? Popsala pro ParlamentníListy.cz.

Jako bývalá členka Rady České televize jste před rokem prostudovala hospodaření České televize. Tehdy jste varovala před nevhodným nakládáním s financemi, které nedopadne dobře. Ředitel České televize Petr Dvořák nyní oznámil, že bude muset propouštět a zrušit program ČT 3, protože se od roku 2014 nezvýšily koncesionářské poplatky. Co vy na to?

Pokud je mi známo, kanál ČT 3 byl od určité chvíle zamýšlen jako elegantní trojský kůň sloužící k jemnému nátlaku na vládní politiky. A to zejména v době, kdy vládla koalice ČSSD a hnutí ANO, které se podle některých politologů opíraly o podporu seniorů. Tato strategie docela dlouho a docela úspěšně zabírala.

Současná vláda má ovšem zcela jiný elektorát. Soudě podle výroků některých kandidátů stran „demokratické pětikoalice“, nezdá se, že by pro ni čeští senioři mnoho znamenali. Vzpomeňme si třeba na nedávný tweet primáře Straky, kandidáta v dresu TOP 09, který o účastnících meetingu s poslancem Babišem psal jako o „senilech bez budoucnosti“, kteří „rozhodují o našich dětech“.

V každém případě, ke zrušení je toho v České televizi mnohem více než jen relativně neškodný kanál ČT 3, který se stal díky desítkám milionů z takzvaného „reprízovného“ především milou pokladničkou na vyplácení kapesného „tvůrcům“.

Neměl by se koncesionářský poplatek přeci jen zvýšit vzhledem k inflaci? Jen od roku 2016 dělá celkem téměř 30 procent. 

Dokud se vedení České televize nenaučí hospodařit s tím, co má k dispozici, nebylo by ani ekonomicky efektivní, ani výchovné, poplatky valorizovat. Až vedení prokáže, že televize opravdu umí, a hlavně chce, hospodařit a že poskytuje veřejnoprávní službu v souladu se zákonem, bude čas na diskusi o formě financování. ČT je na rozdíl od soukromých firem de facto „řízena plánem“, proto hřeší stejně jako kdysi firmy v socialismu, na tzv. „měkké rozpočtové omezení“.

Koneckonců, ve sledovaném období nerostly pouze ceny, ale také se výrazně vyvíjely služby a technologie. Podívejme se, jak se mezi lety 2008 a 2022 změnil počet uživatelů internetu, jaký podíl občanů má dnes chytré telefony, kolik lidí používá sociální sítě. Rozšířily se soukromé malé internetové televize, videoblogy, youtubové kanály a s nimi spojené přímé přenosy, v oblasti kinematografie televizím konkuruje třeba Netflix.

Uvedu příklad: před dvaceti lety mohlo mít smysl, když veřejnoprávní televize odvysílala nedělní mši svatou. Dnes ovšem živě streamuje většinu mší i leckterý venkovský kostelík – původní služba tak zcela ztratila na významu.

Zadruhé, vedení České televize často argumentuje, že ČT podporuje český film a filmaře. Je nutné jednoznačně pojmenovat, jak má taková podpora vypadat. Celý náš „zlatý fond české kinematografie“, slavné prvorepublikové filmy, vznikly bez přispění televize, která tehdy u nás samozřejmě neexistovala. Podpora české kinematografie proto může jednoduše znamenat, že filmy českých tvůrců dostanou ve vysílání veřejnoprávního média prostor – jak ostatně před lety měla ve svém kandidátském programu na ředitelku ČT Jana Bobošíková.

„odjištěné granáty Talibánu“ jsou financovány z našich peněz, které pak chybí někde jinde

„Už řadu let totiž ČT předstírá, že hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, nicméně ve skutečnosti hospodaří se schodkovými rozpočty a vyrovnanosti dosahuje problematickou účetní operací, kdy rozpouští rezervy, které kdysi nahospodařil bývalý generální ředitel Jiří Janeček,“ řekl Petr Štěpánek, bývalý místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Je to dle vámi získaných informací pravda?

Slova Petra Štěpánka sice nejsou ekonomicky a účetně zcela přesná, protože pojem „rezerva“ znamená v hospodaření instituce jako je Česká televize něco jiného, než co si pod ním představujeme v našem soukromém hospodaření, ale intuice je správná. Bohužel, právě na té jemné (a pro občana prakticky nepodstatné) terminologické nuanci se však pak představitelé ČT otáčejí a podobné komentáře jednoduše smetou pod stůl.

Bezpochyby je pravda, že Česká televize ročně utrácí více, než kolik činí její aktuální příjmy. Správným postupem by samozřejmě bylo přehodnotit si priority a popřemýšlet, proč se utratí více, než kolik koncesionáři do rozpočtu odvedou. Jenže představitelé České televize se v tomto ohledu chovají jako poněkud frackovitá zlatá mládež, která ví, že když peníze rozfofruje, tatínek jim nakonec nějako korunu doplní, protože si nebude chtít uříznout před lidmi ostudu.

Generální ředitel ČT Dvořák hřešil dlouhodobě na to, že jej politici nenechají padnout na finanční dno, protože se budou bát takzvaného Talibánu, jak říká zaměstnancům zpravodajství a publicistiky. Ne každému je po chuti stát se hrdinou vybroušené reportáže pořadu 168 hodin nebo Reportéři ČT, která sice nic přímo neříká, zato ale hodně naznačuje.

Vzpomínám si na jeden konkrétní příklad přímo z Rady ČT. Když se některým v televizi zdálo, že poněkud „zlobí“ jeden z radních, dnes místopředseda Pavel Kysilka, který několikrát svým hlasováním nepodpořil ten či onen zájem ředitele Dvořáka (třeba jen tím, že se hlasování nenápadně zdržel), vznikla jedna epizoda Reportérů, která byla mírně nepříjemná, neboť neinformovanému divákovi umožňovala leccos si domýšlet. Někteří členové vedení televize, se kterými jsem o tom posléze mluvila, se dušovali, že se jednalo pouze o aktivistickou iniciativu zaměstnanců ČT, kteří si mysleli, že tím vedení potěší. Je-li to pravda, to už se patrně nedozvíme.

Lze jen upozornit, že Kodex ČT v bodě 23.4 výslovně říká: „Česká televize nesmí zneužívat svého programu, zejména zpravodajských nebo publicistických pořadů, k prosazování vlastních institucionálních zájmů.“ Takovéto „odjištěné granáty Talibánu“ jsou samozřejmě financovány z našich peněz, které pak logicky chybí někde jinde.

Když jste zjišťovala detaily hospodaření televize, kde byl největší problém podle vás?

Česká televize postupem času začala vyrábět velké množství pořadů, které jsou – i podle jejich vlastních zaměstnanců – jen obtížně reprízovatelné, takže jejich celkový přínos pro dlouhodobé fungování ČT je diskutabilní. Zároveň právě tato výroba klade na rozpočte ČT značné nároky.

Česká televize je z ekonomického hlediska „socialistický“ subjekt na „komerčním trhu“. Osobně jsem přesvědčena, že socialismus nemůže fungovat ani ve velkém, ale ani v malém rozměru. Řešením je osekání pokud možno všech míst, kde se vytváří prostor pro neefektivitu
a plýtvání, a následná transformace těžkopádného, šedivého, obtloustlého kavčího kolosu v mrštnou, malou atletickou firmu.

Další množinou problému je fatální selhání dohledu nad hospodařením České televize. Zde jsou podle mě hlavními viníky politici, kteří, ve snaze být zadobře s vládci Kavčích hor, drží Radu ČT při kontrole na uzdě. Je bizarní a tragické, když volební výbor na svém zasedání pouhý týden poté, co generální ředitel ČT oznámí ekonomický kolaps televize, řeší, že by mělo být Petru Dvořákovi zpětně vyplaceno 1,6 milionu korun bonusu. Opravdu je to dnes ten největší problém veřejnoprávního média? Bohužel, pokud se občan tuto informaci dozví, těžko se může ubránit dojmu, že se buď jedná o jemnou formu korupce, nebo o výsměch, anebo zkrátka jenom o hloupost.

Na druhou stranu, členové Rady ČT se bez posvěcení Sněmovny sami bojí pouštět do boje. Patrně si dobře přeložili tichou výhružku, kterou jim generální ředitel Petr Dvořák adresoval loni v říjnu: „Pro odvolání Hany Lipovské z Rady ČT hlasovalo osmdesát procent z přítomných poslanců. Vnímám to jako dost silnou výstrahu pro současné i budoucí radní.“

Pokud  bude ČT pod vedením Petra Dvořáka nadále rozsudek soudu ignorovat,
Rada ČT jej může odvolat

Právník Zdeněk Koudelka (Trikolóra) vytrval ve své snaze zjistit, kolik stojí například pořad Otázky Václava Moravce a Focus Václava Moravce v roce 2017. Podle rozhodnutí soudu by Česká televize měla informaci poskytnout. Je to správně?

Soud se tímto rozhodnutím dostal do velmi zajímavé situace. Když jsem se o totéž pokoušela jako člen Rady já, bylo moje úsilí tehdejšími členy dozorčí komise i poslanci Parlamentu České televize vnímáno jako „ohrožování nezávislosti“ České televize. Že by tedy nyní naše soustava nezávislých soudů chtěla ohrozit nezávislá veřejnoprávní média?

Z nezávislosti veřejnoprávních médií jako pojistky demokracie se ostatně stala posvátná mantra, kterou jsou už v zárodku zaškrceny sebemenší pokusy o zefektivnění hospodaření České televize. Takový přístup je ovšem zcela nesmyslný. Ne vše, co veřejnoprávní média odvysílají, nutně slouží ve prospěch svobody a demokracie. Nemusíme chodit do naší minulosti, stačí nedávná slova komisařky Věry Jourová, která upozorňuje, že jsou země, ve kterých se „z veřejnoprávních médií stává hlásná trouba vládní propagandy“.

Nezapomínejme, že hlavním úkolem České televize je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.

Ředitel Dvořák odmítl informaci poskytnout s odůvodněním, že jde o obchodní tajemství. Jak vnímáte tento argument?

Zákon České televizi ukládá přispívat k právnímu vědomí obyvatel České republiky. Pokud tedy bude ČT pod vedením Petra Dvořáka nadále rozsudek ignorovat, dostává se do konfliktu se zákonem a povinností Rady České televize pak je generálního ředitele na tuto skutečnost písemně upozornit a následně odvolat. Co myslíte, udělá to?

Nakolik by podle vás měla být veřejnoprávní televize transparentní v zacházení s financemi?

Existují dva extrémy. Prvním je transparentní účet, ze kterého by kdokoli mohl v reálném čase vyčíst, kolik, za co a komu Česká televize zaplatila. Druhým extrémem je současný stav, kdy jsou příjmy a výdaje zcela netransparentní nejen pro členy Rady, ale, alespoň podle mých informací, i pro většinu členů Dozorčí komise.

Které údaje by tedy měly být známé a komu? Řada z nás volala po inspiraci britskou BBC, která informuje o mzdách nejlépe placených zaměstnanců. Osobně se domnívám, že by to především uklidnilo vášně, neboť pokud by se vědělo, kolik činí celkový příjem (nejen samotná mzda) Václava Moravce, Jakuba Železného nebo Nory Fridrichové, nevznikaly by už dále bujné fámy, které v konečné fázi veřejnoprávní televizi spíše poškozují.

Připomínám, že Česká televize není soukromý podnik, ve kterém může, v mezích zákona, majitel dát sekretářce mzdu srovnatelnou se mzdou ředitele. Péče řádného hospodáře neznamená, že televize hospodaří se svěřenými prostředky, jako kdyby byly její, ale naopak: musí s nimi hospodařit ještě lépe, než kdyby byly její, protože zkrátka její nejsou! Svůj vlastní majetek člověk může zničit – svěřený nikoli.

Absolutně transparentní pak musí být podle mého názoru ČT vůči členům Rady ČT a Dozorčí komise Rady ČT. Těm nesmí zůstat skrytá jediná účtenka, o kterou projeví zájem, byť by to byl paragon z papírnictví – jednoduše proto, že právě oni mají zákonnou povinnost „kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize podle schváleného rozpočtu“. Právě z toho také skládají účty Poslanecké sněmovny, a tedy občanům České republiky. Realita je ovšem radikálně odlišná. Členové Rady ČT se bojí Sněmovny, Sněmovna se bojí České televize a televize se bojí své temné budoucnosti. Život ve strachu ovšem naší zemi nic dobrého přinést nemůže.

Rozhovor vedla Zuzana Koulová,
Parlamentní listy 12. 6. 2022