Institut svobody a demokracie se od svého založení zabývá také otázkami hospodářskými. Po analýze koronavirové míry inflace dnes považujeme za klíčovou otázku současného dění bezprecedentní prohlubování deficitu státního rozpočtu, s ním spojené zvyšování státního dluhu a v důsledku také ohrožení ekonomické i politické svobody v České republice.
Obrátili jsme se proto na přední osobnosti české ekonomie a ekonomiky s anketní otázkou
Máme se z krize prodlužit nebo proškrtat?
Na otázku odpověděli finanční analytici, vysocí státní úředníci, akademičtí ekonomové, politici, centrální bankéři, ekonomové Národní ekonomické rady vlády (NERV) i občanské iniciativy Koro-NERV-20 a také představitelé průmyslových svazů. Z odpovědí respondentů vyplývá, že odlišnost názorů je dána už tím, kde vidí příčiny krize. Lze je rozdělit do čtyř skupin:
- klasická cyklická recese,
- umělá, státem vyvolaná krize,
- recese, kterou politici úmyslně přičítají pandemii,
- krize vyvolaná neadekvátními opatřeními vlády v reakci na pandemii.
Příčině pak odpovídají také návrhy řešení. Ty lze také rozdělit do čtyř skupin. Z krize se podle nich:
- musíme prodlužit,
- musíme proškrtat,
- musíme zároveň prodlužit a proškrtat,
- neprodlužíme ani neproškrtáme.
Jestliže u zvýšení deficitu ze 40 na 200 respektive 300 miliard korun existoval konsensus v rámci velké části ekonomické obce, navrhovaný skok deficitu na 500 miliard korun tuto jednotu významně narušil. Drtivým favoritem ale nadále zůstává, mnoho koňských délek před škrty, dluh coby lék na krizi.
Stejně jako na začátku pandemické krize, i nyní někteří ekonomové obhajují bezprecedentní zadlužení relativně nízkou výchozí úrovní českého státního dluhu vzhledem k hrubému domácímu produktu. Dluh zároveň podle nich umožňuje rychlý zásah a může být levnějším řešením krize než rozpočtové škrty. Na druhou stranu však další ekonomové upozorňují, že nejvyšší zadlužení v dějinách naší země povede k větší kontrole státu nad ekonomikou, a tak i k plíživému návratu socialismu. Plánovaná struktura výdajů, o kterých ostatně víme jen velmi málo, často nesouvisejí s řešením krize, ale spíše s kampaní před podzimními volbami.
Proškrtat se z krize se podle zastánců škrtů můžeme jednak snížením či zrušením zbytných výdajů, dotačních titulů, výdajů na neziskové organizace, úředníky a stále se rozrůstající byrokracii. Naopak odpůrci škrtů tvrdí, že na škrty bude čas až v další fázi, v době ekonomického růstu, protože nyní by vedly jen k prohloubení a prodloužení krize. I ti, kdo by škrty obecně podporovali, vysvětlují, že škrty jsou nepopulární, a proto politicky iracionální. Jak však jeden z respondentů poznamenal, škrty jsou občanům obecně bližší než dluh: lidé šetří a vláda utrácí, ovšem nikoli ze svého.
Většina respondentů však volá po vhodné kombinaci obojího: škrtů i dluhu.
Čtvrtá skupina ekonomů pak vysvětluje, že na takto položenou otázku neexistuje správná odpověď, neboť z krize se nelze ani proškrtat, ani prodlužit. Jejich alternativním návrhem je:
- nutná změna očekávání, která povede ke zvýšení spotřeby domácností a firemních investic,
- vhodná volba veřejné politiky, která povede ke změně struktury
a rozsahu výdajů, - reforma nebo restart.
Institutu svobody a demokracie je nejbližší názor respondentů, kteří říkají, že z krize se nemůžeme ani proškrtat, ani prodlužit. Že se z ní se musíme protransformovat. A kdy jindy, když ne teď. Doba pokoronavirová je pro transformaci české ekonomiky neopakovatelná.
